Just dream-5.časť

Ahojte :) Mrzí ma,že túto abnormálne úžasnú poviedku pridávam až dnes,hoci mi Kate poslala časti už dávnejšie :) Ale musela som si nájsť čas,aby som si prečítala poviedku až do desiatej časti :) Bože,fakt to stojí za to :)

Ak chcete ďaľšiu,komentujte!Aspoň 5 komentárov musíte dať!

By:Kate

,Kdybyste panu Horanovi byla lhostejná a on za vámi chodil jen ze soucitu, určitě by vám včera- skoro o půlnoci- nepřinesl tohle," řekla s úsměvem a ukázala na noční stolek. Ve váze tam stála obrovská kytice rudých růží. ______________________________ ________________________________________ ,,Fííha," vydechla jsem překvapeně a obdivně zároveň. Ta kytice byla vážně obrovská. Divila bych se, kdyby neobsahovala všechny růže z každého květinářství ve městě. ,,Tak vidíte," mrkla na mě sestřička a odešla. Pomalu jsem se natáhla pro kytici, přidržela ji před sebou a koukala na ni jako na zázrak. Zabořila jsem do ní obličej a dýchala vůni desítek růží. Mé nejoblíbenější květiny. Jak to kruci věděl? Dlouho jsem nad tím ale nepřemýšlela nebo spíše nemohla, protože někdo zaklepal na dveře. Vzhlédla jsem od růžé a upřela zrak na dveře, které se otevřely, aniž by návštěvník počkal na klasické ,,dále." ,,Liame!" vypískla jsem nadšeně, s úsměvem od ucha k uchu. ,,Ahoj," pozdravil a přitáhl si k posteli malou židličku stojící pod oknem. ,,Dneska už můžu domů," oznámila jsem mu vesele. Jeho výraz se vůbec nezměnil. Jen vědoucně přikývl a řekl: ,,Já vím. Proto jsem tady. Pomůžu ti s taškama," vysvětlil a vrhl na mě svůj oslňující úsměv. ,,Já tady ale skoro žádné věci nemám... A kde je Niall?" zeptala jsem se zvědavě a čekala na odpověď. ,,Přiletěli za ním rodiče. Louis je s Eleanor a Zayn s Harrym řeší s manažery nějaké nové koncerty a akce," podal vyčerpávající odpověď a vrhl pohled na růže. Pak pobaveně zakroutil hlavou, jako by na nich bylo něco směšného a uchechtl se. ,,Niall obešel všechna květinářství, aby jich tolik sehnal," řekl a pořád se pobaveně usmíval. Plácla jsem se dlaní do čela a stejně jako Liam před chvilkou i já jsem zakroutila hlavou. Tak přece jenom... Ale bylo to milé. Liam trpělivě čekal, až budu oficiálně propuštěna a pak jsme vyrazili domů. Po cestě vyprávěl o tom, jak se Niall trápil, když jsme se pohádali. Když řekl, že ho mrzí, že mě v tom parku nenechal. ,,Řekl, že už za tebou nikdy nepůjde, po tom, co ti řekl. To by se prý údajně rovnalo sebevraždě," usmál se Liam, když jsme zastavili přede dveřmi mého bytu. Strčila jsem do zámku jeden z klíčů, které mi narychlo jednou ráno přinesla máma. Zdržela se jen tak dlouho, aby mi mohla dát pusu na čelo, klíče pohodila na noční stolek a zmizela se slovy, že má důležité jednání a nemůže si dovolit přijít pozdě. Pozvala jsem Liama dál a odnesla si malý batůžek s věcmi do pokoje. ,,Máte to tady hezké," pochvaloval si Liam, když jsem se vrátila zpátky dolů. ,,Díky," mrkla jsem na něj, ale můj úsměv téměř okamžitě pohasl a Liam, který si toho všiml, se zeptal: ,,Děje se něco?" ,,Většinu času jsem tu sama. Máma věčně v práci, táta na dlouhých služebních cestách. Popravdě mi to už leze na mozek." Na Liamovi bylo vidět, že ho to mrzí. Ale jen na chvilku, protože vteřinu na to vítězně luskl prsty a vykřikl: ,, Mám to! Tak se nastěhuj k nám, samozřejmě dočasně. Pokud chceš," řekl a zářil jako sluníčko. Nepřišlo mi to jako špatný nápad. Naškrábala jsem na kus papíru vzkaz, kde jsem všechno vysvětlila a společně s Liamem jsme zmizeli v pokoji, kde jsem si do velké cestovní tašky začala balit věci. Nevím, jak se mi povedlo do tašky nacpat celý obsah mé obrovské skříně, pokud ovšem Liam neumí čarovat a tašku nezvětšil nezjistitelným zvětšovacím kouzlem. Ať tak, či tak, skříň byla přestěhovaná v tašce a já byla připravená a pevně rozhodnutá opustit domov na dobu neurčitou. ,,Víš jistě, že je to tak správně?" zeptal se nejistě Liam, když jsem z postele popadla těžkou tašku, připravená vyrazit. ,,Naprosto," ujistila jsem ho. ,,Liame... Celé dny tu bývám sama. Už mě to nebaví." Pohlédla jsem Liamovi do tváře, v níž se zračil smutek s lítostí, porozuměním a pochopením. V tu chvíli mi bylo jasné, že s postupem času budeme báječní kamarádi. ,,V tom případě není na co čekat," usmál se Liam, vytrhl mi tašku z ruky a vyšel z pokoje. Bez váhání jsem se vydala za ním. Cesta k jejich domu netrvala dlouho. Vlastně jsem byla překvapená, jak blízko to je. Čím více jsme se přibližovali k té luxusní vile, tím víc mě znepokojoval početný hlouček plešatých chlápků s foťáky a dav holek, které byly mladší než já. ,,A takhle je to každý den," vzdychl Liam, z ničeho nic mě chytl za ruku a změnil směr. ,,Zadní vchod?" hádala jsem. Liam přikývl a znovu se podíval před sebe, když mu najednou ztuhl úsměv na rtech. Zpoza rohu totiž vyskočil fotograf, mrcha novinář s řídnoucími vlasy, křivými brýlemi, o pár centimetrů menší než já a Liam. Na vteřinu jsme zůstali stát jako přimražení a to byla ta největší chyba. Cvak. Cvak. Cvak. Ozývalo se, jak novinář zběsile fotil jednu fotku za druhou. ,,Pan Payne má nový objev?" zeptal se škodolibě a sklouzl pohledem k našim rukám. Liam mě ještě pořád držel kolem zápěstí. ,,Zmizte," zavrčel a se mnou to jen škublo, jak se Liam rozběhl k zadnímu vchodu domu. Sotva jsem popadala dech, když Liam konečně rozrazil vstupní dveře a my se ocitli v krátké, ale prostorné chodbě. Vyčerpaně jsem se sesula po jedné ze zdí a hlasitě lapala po dechu. ,,No neříkejte mi, že se nám nějaká podlá fanynka dostala až do domu?!" ozval se něčí naštvaný hlas a nad námi bylo slyšet dupot, jak dotyčný sbíhal po schodech dolů, aby zjistil, co se děje. ,,Jsi v pořádku?" dřepl si kě mně Liam a starostlivě se na mě díval. Pořád jsem se nezmohla na slovo, a tak jsem jen roztřeseně přikývla. Liam ke mně natáhl ruku a pomohl mi vstát, když se do chodby přiřítil kudrnatý Harry. ,,Co to tady k čertu provádíte?!" rozčiloval se při pohledu na mě, mimochodem stále zuřivě lapajíc po dechu. ,,Paparazzi," řekl Liam naprosto klidně a všechno Harrymu vysvětlil. ,,Liame? Nemyslíš si... Nemyslíš, že by to Danielle mohla špatně vzít, že ne?" zeptal se Harry opatrně a probodl Liama pohledem. Cítila jsem, jak vedle mě Liam ztuhl, pusu otevřenou, ale nemohl ze sebe dostat jediné slovo. Pak se ale opět uvolnil, jako by se nic nestalo. ,,Ne... Ona to pochopí. Vždyť přece vůbec o nic nešlo," řekl teď už zase naprosto klidně Liam, zvedl ze země můj šatník a pozval mě dál. Žasla jsem nad tím, jak je dům obrovský. Obyčejní lidé (a já mezi nimi) si o něčem takovém mohli nechat leda tak zdát. A možná ani to ne. Vím, že se to nesluší, ale prolezla jsem pokoj každého z kluků. Nebylo vůbec těžké poznat, komu který patří. Vyšla jsem z pokoje Harryho. Zbýval poslední, úplně na konci chodby. Pokoj Nialla. Stiskla jsem kliku a pomalu překročila práh jeho pokoje. Byl velice prostorný, ale působil útulně. Nebyl v něm zrovna moc velký pořádek, ale zase ne žádný bordel. Nad postelí visely fotky Nialla s kamarády, rodinou a příbuznými. Vedle lampičky stála v rámečku fotka, na které byly dvě malé děti. Byla to naše fotka ještě z doby, kdy jsme chodili do školky. Z doby dlouho předtím než jsme nastoupili do školy a on mě začal urážet. Seděli jsme na pískovišti, ruce barevné lopatičky, kolem sebe jsme měli desítky báboviček. Sedla jsem si na okraj postele a roztřesenýma rukama vzala ze stolku tu fotku. Cítila jsem, jak mě v očích pálí slzy a rychle jsem je zahnala. Vrátila jsem fotku zpátky na noční stolek a zvedla se z postele. Představa, že bych mohla narazit na naše další fotky, se mi zrovna moc nezamlouvala, a proto jsem se rozhodla okamžitě vypadnout z Niallova pokoje. Otočila jsem se čelem ke dveřím a lekla jsem se tak, že to se mnou málem seklo.