Just dream-3.časť

Viem,viem...Mohla som ju dať už dávno,ale akosi som ju nechcela dávať cez počítač,pretože to na blogu hnusne ukazuje (if u kniw,what i mean) :D Takže až teraz :) Som rada,že sa vám príbeh páčka :D

3.část
By:Kate

Moje poslední přání před tím, než jsem usnula bylo, aby se Niall vrátil...Ráno jsem se probudila do ticha přerušovaného jen pravidelným pípáním toho přístroje vedle postele. Opatrně jsem se protáhla, ale bolesti jsem se stejně nevyhla. S potěšením jsem ale zjistila, že je o něco menší než včera.Jsem zvědavá, kdy mě pustí. Nejspíš se tu unudím k smrti.Za oknem byla krásně modrá obloha,slunce jasně svítilo. Zjistila jsem, že na nočním stolku stojí podnos se snídaní.Neměla jsem na jídlo ani pomyšlení. Cítila jsem se hrozně kvůli tomu včerejšku, i přesto, že já jsem nebyla ta, kdo se tomu druhému hnusně vysmíval. Tolik jsem doufala, že Niall přijde a krve by se vemně nedořezal, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře.Dveře se otevřely a v nich stály mé dvě kamarádky Jessika a Ashley. Byl s nimi Ben- Jessičin kluk.,,Patty, zlatíčko... Je mi to tak líto," vrhla se mi Ashley kolem ramen takovou silou,až jsem sykla bolestí a ona se okamžitě odtáhla.,,Promiň," omluvila se a nešťastně se na mě dívala.Přivítala jsem se i s Jessikou a Benem,ovšem raději jen slovně.,,Říkala jsi, že jdeš na záchod! Proč jsi utekla?" ptala se Ashley napůl smutně,napůl naštvaně.,,To neřeš... Omlouvám se," odbyla jsem ji a natáhla se pro jablko, které leželo na podnosu se snídaní.Holky a Ben u mě byli asi hodinu, a pak se omluvili, že musí jít. Opět jsem v té poloprázdné místnosti zůstala sama.Po nějaké chvíli se opět ozvalo klepání na dveře a já doufala, že tentokrát už to Niallbude. Jestli ne, fakt se naštvu.Do pokoje vstoupil doktor a nesl v ruce nějakou obálku, díky které jsem zapomněla na to, že jsem chtěla být naštvaná a která upoutala moji pozornost.Byla jsem strašně zvědavá, co v ní je.,,Dobré ráno. Jak jste se vyspala?" zeptal se s milým úsměvem, který jsem opětovala a odpověděla: ,,Dobře, děkuju za optání. Ehm.. Pane doktore? Niall...Nebyl tady?" zeptala jsem se a pak netrpělivě čekala na odpověď.,,Ten chlapec, se kterým jste se včera pohádala?" ujistil se a když jsem přikývla,zakroutil hlavou.Zklamaně jsem si povzdychla a zavřela oči.,,Určitě přijde, nebojte se. A tady vám něco nesu."Pomalu jsem otevřela oči. Podával mi tu obálku, kterou celou dobu držel v ruce.Mlčky jsem si ji od něj vzala a hned ji otevřela.
,Patty, miláčku... Nemám slov na to, co se ti stalo. Tolik jsem doufala,že se tě nikdy nic takového nebude týkat.Musím pracovat, otec je na služební cestě. Brzy za tebou přijdu. Ať tě nic nebolí a jsi brzo zdravá! Máma'
Jiného by to možná potěšilo, mě ale ne.Už zase jsem měla slzy na krajíčku.Práce byla pro rodiče vždy to nejdůležitější. Přednější než já. Nikdy si mezi prací nedokázali udělat chvilku času i na mě. Nebo možná nechtěli.Zmačkala jsem dopis a pohodila ho na noční stolek.,,Další špatné zprávy? Vy to opravdu nemáte jednoduché Patty. Už radějipůjdu," řekl doktor a soucitně se na mě přitom celou tu dobu díval. Na poslední chvíli jsem se vzpamatovala.,,Můžete se na chvilku posadit prosím?Musím s někým mluvit nebo se ze všeho úplně zblázním," poprosila jsem a v doktorově tváři se objevil radostný úsměv, že jsem se konečně rozhodla mluvit o svých trápeních.Začala jsem tím, jak na mě rodiče kašlou.Nechodili na besídky ve školce, později,když jsem začala hrát na klavír, nechodili ani na má vystoupení. Všechno kvůli práci.Pokračovala jsem k Niallovi, ikdyž se mi oněm mluvilo jen velmi těžce. Vyprávěla jsem mu o tom, jak jsme jako malí byli nejlepší kamarádi. O zvratu, ke kterému mezi námi došlo, když jsme začali chodit do školy.Vylíčila jsem mu další možné i nemožné události svého života, o kterých nemá smysl se zmiňovat. Celou dobu mě pozorně poslouchal, občas nevěřícně zakroutil hlavou nebo prohodil: ,,To je milíto."Těď, když doktor věděl úplně všechno, už jsem s ním nemohla dál mluvit o něčem jiném.,,Můžete prosím odejít? Chci být sama,"řekla jsem a dívala se, jak mizí mezi dveřmi.Otočila jsem se na druhý bok a zavřela oči. Měla jsem pocit, že slyším nějaké tiché cvaknutí, ale to už jsem skoro spala.Probudila jsem se asi o dvě hodiny později, slunce už se pomalu sklánělo k západu a já se opatrně protáhla. Celý levý bok už jsem měla přeležený, tak jsem se začala pomalu otáčet na druhý. Samým údivem mi spadla čelist, několikrát jsem zamrkala, abych se ujistila, že ještě nespím a opatrně se zvedla do sedu.Seděl tam. Opravdu tam seděl a díval se na mě tím svým pohledem. Jeho oči mě hypnotizovaly a přitahovaly jako magnet.,,Ahoj Patty," pozdravil opatrně, vyděšený z toho, jak budu reagovat.Neodpověděla jsem hned. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Když viděl, že se nemám k odpovědi, pokračoval: ,,Přišel jsem se omluvit. Pošli mě do háje, dej mifacku, křič na mě, ale nakonec mi prosím odpusť. Nic mě nemrzí tolik, jako mé chování. Byl jsem něco jako namyšlený frajírek a přitom jsem nikdy takový být nechtěl," řekl a já se pořád dokola ztrácela v jeho očích.Lehla jsem si, zavřela oči a o všem přemýšlela. Mám mu odpustit nebo ne?Mám ho poslat do háje, tak, jak to říkal?Ublížil mi, to ano, ale já nechtěla být taková, jako on. Do obličeje mi spadl pramínek vlasů, Niall ho chytil mezi prsty a zahrnul zpátky za ucho. Pak se na mě s otazníky v očích podíval a zeptal se: ,,Budeš tak hodná a odpustíš takovému idiotovi, jako jsem já?"Pár vteřin jsem ještě přemýšlela, jako dpovím, pak jsem se zhluboka nadechla a řekla...