Just dream-4.časť

Ahojte :) Pokúšala som sa napísať BČN,no nejde to :( Absolútne nič ma nenapadá! Vôbec nič,nič,nič!Čierna diera!Uf...Pokúsim sa dačo vymyslieť :/ A "WIL?" bude čoskoro :) Ešte čakám na nejaké komentíky :)

Stavím sa,že by sa Kate potešila nejakým piatim komentárom ;) Zaslúži si ich :)

4.část
By: Kate

,,Budeš tak hodná a odpustíš takovému idiotovi, jako jsem já?" Pár vteřin jsem ještě přemýšlela, jak odpovím, pak jsem se zhluboka nadechla a řekla... ______________________________ _________________________________________ ,,Ano," byla má odpověď a já jsem viděla, jak se mu ulevilo, ale zároveň se zatvářil strašně zahanbeně. ,,Patty... vůbec si to nezasloužím. Žádná jiná by mi neodpustila," ujišťoval mě Niall. Tentokrát jsem to byla já, kdo svou ruku natáhl k tomu druhému. Niall tu jeho ale nestáhl- naopak. Propletl své prsty s mými a pevně mi ruku stiskl. ,,Je ti líp? Mluvil jsem s doktorem, říkal, že tak za tři dny by jsi mohla domů," usmál se a palcem mě hladil po ruce. ,,Už to tolik nebolí," odpověděla jsem, ale na mé propuštění jsem nereagovala. Nechtěla jsem domů. Bála jsem se, že pak Niall zmizí, až uvidí, že jsem zdravá a nebude muset chodit do nemocnice. Když přišel večer, Niall se se mnou rozloučil a slíbil mi, že zítra zase přijde. Usnula jsem s pocitem o hodně lepším, než včera. Ráno přišlo brzy. Už mě nebavilo jen tak ležet, tak jsem opatrně vstala z postele. Bolelo to, ale musela jsem se projít, jinak bych z toho ležení umřela. Přešla jsem pokoj a zastavila se u velkého okna, které jsem otevřela dokořán a dýchala čerstvý, vlahý vzduch. Pozorovala jsem šťastné děti hrající si na nedalekém hřišti, dospělé spěchající do práce a kluka s blonďatou kšticí obklopeného dalšími čtyřmi chlapci přibližně v jeho věku. Zrovna přecházeli silnici. Moment... Vždyť ten blonďák je Niall. Ti čtyři budou nejspíš kluci ze skupiny. Nevrátila jsem se do postele, jen jsem čekala, až se ozve zaklepání na dveře a pak jsem radostně zavolala: ,,Dále!" Všichni se nahrnuli dovnitř v čele s Niallem, který přišel až ke mně a vzal mě za ruku. ,,Jakto, že neležíš?" řekl naoko přísně a táhl mě k posteli. ,,Ale mně nic není! Jen to trochu bolí. Pusť mě!" odporovala jsem naprosto vážně a snažila se vyprostit z jeho pevného sevření. ,,Nialle... Prosím," zakňučela jsem a on k mému překvapení svůj stisk opravdu povolil. ,,Dobře. Někoho jsem přivedl, aby ses tu nenudila. Tohle jsou kluci ze skupiny," ukázal k nim rukou. Všechny jsem přejela pohledem a pozvedla pravici na pozdrav. Všichni vypadali mile a přátelsky a postupně se mi každý z nich představil. Byli velmi sympatičtí, ale nejvíc mi do oka padl Louis a Liam. Kluci vyprávěli různé historky-jednu vtipnější než druhou. Niall seděl celou dobu vele mě a nenápadně se mě dotýkal. Tedy asi si myslel, že to vypadá nenápadně a všechny ty doteky považuji jen za náhodné. ,,Včera jsem volal Kevinovi Harry," oznámil mu Louis, když bylo chvíli ticho. Všichni kluci se úporně snažili, aby nevyprskli smíchy. Jen já byla úplně mimo. Kdo je sakra Kevin? ,,A?" zeptal se Harry, kterému cukaly koutky. ,,Nevzal mi to," řekl Louis a zkřivil obličej do grimasy smutku a zoufalství. ,,Harry... On už mě nemá rád," vrhl se mu Louis kolem krku. Ten se otřásal smíchy a podobně na tom byli i ti tři ostatní. Najednou se Louis od Harryho odtáhl, úsměv od ucha k uchu. ,,Dobře, kecal jsem. Říkal, že až se vrátím, uděláme si romantickou chvilku. Jen já a on," culil se Lou vítězoslavně a Niall se vedle mě smíchy svalil z postele. Nastalo ticho a všichni jsme čekali, co se bude dít dál. ,,Aau," ozvalo se ze země a pak Niall pomalu vstal. ,,To kvůli tobě ty blbečku," ukázal na Louise a snažil se udržet si naštvaný tón. ,,Povím Kevinovi, jak jsi mi ublížil," vyhrožoval Niall a založil si ruce na prsou. ,,Při vší úctě k tobě Nialle, já nejsem ten, kdo tě shodil z postele. Ty jsi se z ní shodil sám," řekl Louis a vrhl na Nialla nevinný pohled, který se téměř okamžitě změnil v ďábelský. ,,Kevin ti stejně neuvěří. Není blbej." Všechno jsem to nechápavě pozorovala a snažila se přijít na to, co je ten Kevin zač. Niall s Louisem se ještě chvíli dohadovali, ale já už to nevydržela a hlasitě je přerušila: ,,Nechce mi už konečně někdo vysvětlit, co je ten Kevin zač?!" ,,Je to ten nejúžasnější, nejlepší, nejbáječnější, nejkrásnější..." začal Louí, ale Zayn mu skočil do řeči a řekl pouze: ,,Pták." ,,No co co co! Co si to dovoluješ?" urazil se Louis a vrhl po Zaynovi vražedný pohled. ,,Kevin je velmi citlivá osoba!" bránil ho Lou a Niall se vedle mě znovu příšerně rozesmál. Instinktivně jsem ho chytla za ruku, kdyby měl snad v plánu zase padat z postele. ,,Promiň, samozřejmě jsem Kevina nechtěl urazit," ujišťoval ho Zayn. Louis měl obličej stále stažený ve vlně žalu a pofňukával na židli vedle mě. Během odpoledne se jasně modrá obloha venku začala zatahovat, a tak se stalo, že kluci večer odcházeli v pěkném slejváku. Natáhla jsem ruku a cvakla vypínačem od lampičky. Zavřela jsem oči a přemýšlela o celém dnešku. O všech Niallových dotecích, o objetí na rozloučenou i o těch roztomilých řečích. Pořád jsem ale nemohla uvěřit tomu, že se to doopravdy děje. Bylo to jako sen. Dobře, pokud je to sen, tak ať se prosím nikdy neprobudím. Nevím, jestli jsem usnula pozdě nebo brzy, s pocitem dobrým nebo špatným. Probudila jsem se do upršeného rána. Pár minut na to do mého pokoje vešla sestřička, v ruce několik malých tabletek a s tajemným úsměvem a tváři. ,,Jak jste se vyspala Patty?" zeptala se a podala mi prášky. ,,Docela dobře. Ale co vy? Záříte jako sluníčko," podotkla jsem a se zájmem čekala, co z ní vypadne. Sedla si na židli vedle postele, mile se na mě usmála a řekla: ,, Jsem ráda, že vám jako první můžu říct dobré zprávy. Ta první je, že už dnes odpoledne můžete jít domů. Ta druhá, že policie už dopadla toho chlápka, co vám to udělal." ,,Domů?" zopakovala jsem po ní a nešťastně si položila obličej do dlaní. To je konec všech setkání s Niallem. Teď už se na mě vykašle. S těmito obavami jsem se svěřila sestřičce, ale ta se k mému překvapení nepřestala radostně usmívat. ,,Kdybyste panu Horanovi byla lhostejná a on za vámi chodil jen ze soucitu, určitě by vám včera- skoro o půlnoci- nepřinesl tohle," řekla s úsměvem a ukázala na noční stolek. Ve váze tam stála obrovská kytice rudých růží.

TAKŽE KATE,SKLADÁM TI OBROVSKÚ POKLONU :) PODĽA MŇA JE TO DOKONALÉ A ČAKÁM NA ĎAĽŠIU ČASŤ :) INAK S TÝM KEVINOM SI MA SUNDALA :D STRAŠNE SOM SA SMIALA :D