Diary: Nevzdávať sa...

Tento príspevok nie je vymyslený príbeh...Práve skutočné udalosti,ktoré sa mi pred chvíľou prehrali pred očami a zanechali vo mne pocity ľútosti,ma prinútili napísať tento článok.

Premet,otočka,premet dozadu...Na pohľad také krásne,také neuveriteľné...Desať ročné dievčatká s tehličkami na bruchu a s odhodlaním v očiach,ktoré sa snažia prekonať sami seba...No ich snahu veľa ľudí neoceňuje.

,,Nie!Znovu...Pri premete dozadu sa viac uvoľni."Ich trénerka sa opierala o stenu a úpenlivo pozorovala dievča,s dvomi dlhými vrkočmi hnedej farby.Dievča vzdychlo a snažila sa urobiť to podľa trénerkinych predstáv,no...ako som už spomínala,snahu veľa ľudí"neocení.

,,Nie!Máš poslednú šancu urobiť to správne!"Hoci som stála za sklom a bola som tam iba ako pozorovateľ,veľmi dobre som vedela,ako sa cíti to dievča,ktorému sa hrnuly do očí slzy.Zhlboka sa nadýchla a keď sa otočila chrbtom ku trénerke stretli sa nám pohľady.Smutne sa na mňa usmiala a zotrela si neposlušnú slzu,ktorá sa jej skotúľala po líci.Priala som si,aby stena,ktorá ma od nej oddelovala zmizla a mohla by som ju ísť utešiť...

,,Nie,nie,nie!Je to hrozné!Nemám na toto nervy!Tu máš rádio a nacvičuj si to!Za 5 minút si to príjdem pozrieť a ak sa to dovtedy nenaučíš,nepôjdeš na žiadnu súťaž!Trénerka sa pobrala do druhej miestnosti a dievča ostalo v telocvični samo.Hlavu si zložila do dlaní a bojovala...snažila sa nerozplakať.Dobre som vedela,ako sa cíti,pretože aj ja som chodila na tanečnú,kde som mala niekedy sto chutí tresnúť dverami a viac sa tam nevrátiť...kašľať na vystúpenia v opere,na námestí...Zamračila som sa a dáždnik,ktorý som doteraz držala v ruke,som položila na parapetu.No tak!Bojuj!Nevzdávaj sa!Neskláňaj hlavu!Neplač,ale tancuj dievča...

,,No tak...Poď,pomôžem ti s tým."sympatická blondínka v jej veku,ju povzbudivo potlapkala po ramene.Usmiala som sa,pretože sú to práve priatelia,ktorý vás vždy podržia.Jej kamarátka pustila hudbu a zatancovala svoji choreografiu.Najradšej by som tam zostala stáť s otvorenými ústami...tak úžasne..ehm...tancovala?Nie...Bol..Bol to tanec,no robila gymnastiku...premety,šnúru,mlynské kolá,kotrmelce.Ale súčastne tancovala.

,,Tak a teraz ty."keď dokončila jej tanec,prepla na druhú pesničku a postrčila hnedovlasé dievča na "pódium".Začala perfektne,no zrejme bolo ťažké urobiť mlynské kolo a hneď za tým premet dozadu...

,,Neviem to!Nejde mi to!"kopla do koberčeka a zúfalo sa zvalila na zem.

,,Všetko sa dá!Musíš to len chcieť!Čo nechceš vyhrať?Chceš!Tak poď,výjde ti to!Skús to ešte raz."Blondavé dievča pustilo hudbu odznova a vytiahlo na nohy hnedovlasé dievča.Znovu jej to nevyšlo,no teraz sa len zhlboka nadýchla a začala odznova,až kým to neurobila správne.

,,No vidíš!"radovala sa jej kamarátka.

,,Poďte sem.Zoberte rádio a ukážete mi to."trénerkin hlas sa ozval spoza dvier.Rádio vytiahli zo zástrčky a utekali do druhej telocvične.Keď sa rozoznela hudba,mala som nervy aj za ňu :)...Nedokážem opísať,prečo...

,,Pf...Nie!Vôbec sa nesnažíš...zbaľ sa a choď domov,keď ťa to tu nebaví."započula som trénerkin hlas.

,,Ale...mne to išlo,len teraz-"

,,Choď."Z dvier vyšlo hnedovlasé dievča so sklonenou hlavou a slzy jej dopadali na čierne legíny.Do telocvične vletel blondavý chlapec,ktorý po nej hodil cvičku a vysmial sa jej...Tak strašne som si priala povedať jej,že to bolo to najúžastnejšie gymnastické číslo,aké som kedy videla.No niekedy...snaha nestačí.

PS: Nudila som sa v škole na...hmm...asi na biológii? :D Alebo na literatúre! :D Áno! Začala som proste kresliť oko a...no...moja predstavivosť vyprodukovala toto :D (obr.dole)
Čo na to hovoríte? :D Príliž hororové? :D Všetci v triede sa hádali,komu ten obrázok pôjde a nakoniec vyhrala spolužiačka,ktorá mi za to ponúkla jahodovú milku :D ...ehm... :D a to som chcela schudnúť,aby som mala presne 50 kg -_- ...Asi kašlem na to :D Ja som proste čokoládožrút :D

PS2:A teraz som práve dokreslila zmes obrázkov :D Zase som Will kreslila :D ale tak dobre sa kreslí :D

PS3:Zajtra očakávajte WIL? :) Máte sa na čo tešit! :3 Love,Love,Love :D

PS4:Keď už som sa s tými fotkami tak rozohnila,pridávam aj moje dve zlatíčka :) Molly a Garfielda :D...nemusíte mi vravieť,že meno Garfield je pre ryšavého kocúra veľmi originálne :D ...to už som POČULA! :D

Only Memories-2.časť

Tak,tu je druhá časť Only Memories :) Už sa teším,keď spravím to,čo by nikto nečakal :D Veď uvidíte samy :D Muhahaaaa 3:D Ja mám také kruté plány,s touto poviedkou :DInak som chorá,takže možno ešte dnes niečo pridám :D Maybe What Is Love,ak tam bude viac ako 10 komentárov :)Dole máte obrázok postáv :)

8 komentárov +

Nádych,výdych...Rozpažím ruky a dovolím,aby moje telo niekam odvial vietor...Slobodná,nespútaná...Zavriem oči a usmejem sa.Nikto ma nebude prenasledovať...
Keby som však mohla svoje sny zrealizovať...

,,Drž sa..."otec mi stisol plece a...To bolo asi tak všetko.Možno má výčitky svedomia?Hlúpy podrazák.

,,Poď už,Lotte!"Harry stál vo dverách a zvieral môj ťažký kufor.Odignorovala som otcov pohľad a vstúpila som dnu.Keď za mnou Harry zabuchol dvere,cítila som sa,ako cudzinec v neznámom dome svetovej celebrity.Ale tak to vlastne aj bolo,nie?Som cudzinec...

,,Sestrička,zložiť sa môžeš v izbe hneď vedľa mojej.Nemusíš tu takto stáť a vyvalovať oči na okolitý svet."mrkol na mňa a otvoril si plechovku koly.

,,Skúsiš ma nazvať tvojou sestričkou ešte raz a prisahám,že ťa zabijem."zasyčala som a prebodla ho nenávistným pohľadom.

,,Pozri...Čo keby sme spolu vychádzali?"

,,To si radšej pôjdem hodiť..."zamrmlala som,odignorovala jeho ponúkanú ruku a vybehla na druhé poschodie.Pred dverami jednej z izieb,ma čakal môj modrý megakufor,spolu s kabelkou.S povzdychom som vošla dnu  a začala vybalovat kufor oblečenia.Na čo je toto všetko dobré?!Môj otec sa musel istotne zblázniť.Stále nemôžem uveriť,že sa ide ženiť...Viem,raz to prísť muselo,no...Tak skoro?Tak nečakane?Na dvere sa ozvalo tiché zaklopanie.

,,Ďalej!"zvolala som,nevšímajúc si,kto ma poctil svojou návštevou.

,,Lotte...Nepotrebuješ niečo?"otočila som sa za hlasom Anne.Ona je ešte tu?

,,Potrebovala by som toho viac,no nič z mojich potrieb,mi vy splniť nemôžete.A čo tu vlastne ešte robíte?"odvrkla som a ďalej som si vybaľovala veci.

,,Tak to mi je ľúto...No a s tvojim otcom sme sa rozhodli,že tu zostaneme ešte týždeň,aby sme na vás dohliadli."posadila sa na postel a ruky si zložila do lona.

,,Hm...Keď myslíte..."Zazipsovala som,teraz už prázdny,kufor a vsunula ho pod posteľ.

,,Budeme grilovať,tak potom príď na záhradu."oznámila mi milým hlasom a pobrala sa preč.

,,Jasné...budeme sa hrať na šťastnú rodinku..."zamrmlala som si popod nos a pristúpila k oknu.Na záhrade bol rozložený gril,na stoloch položené potrebné suroviny a otec s Harrym ležali na lehátku.Horlivo o niečom diskutovali a otec sa usmieval.Kradne mi otca?Chce mi vziať aj to posledné,čo mi zostalo?Na to ve'mi rýchlo zabudni,Styles.Vyletela som z izby a prebehla cez celý dom,až kým som nevbehla na záhradu.Rýchlym krokom som sa náhlila k otcovi.

,,...Hahaha,naozaj?Nuž,niektoré typy žien sú proste také..."zasmial sa môj otec a Harryho potlapkal po pleci.

,,Ehm,ehm...Prepáčte,že ruším,ale oci nemoho-"

,,Počkaj Lotte...Práve tu máme horlivú diskusiu o jednej osobe."Zarazene som naňho pozrela a urazene  odišla.Harry sa zákerne usmial a jedným okom na mňa nenápadne žmurkol.Ukázala som mu prostredník a chcela  odísť trucovať do izby,no pri pohľade na Anne,ma napadla skvelá myšlienka.

,,Ehm...Anne,chcela by som sa ospravedlniť.Nezačali sme práve najlepšie,tak mi prosím dovoľte,aby som odčinila to zoznámenie...Budete predsa mojou...m-matkou.."

,,Ale samozrejme,Lotte...Ja-"

,,Volajte ma Lo,prosím."usmiala som sa na nič netušiacu Anne a vareškou som začala zamiešavať omáčku.

,,Dobre,Lo.Viem si predstaviť,ako sa cítiš...je to pre teba nové a občas nevieme,ako zareagovať na danú situáciu...Takže súhlasím,aby sme začali odznova.Volaj ma kľudne Anne."opätovala mi úsmev a začala pripravovať šalát.Keď sa nám s  Harrym stretli pohľady,víťazoslávne som sa usmiala a ruku položila okolo Anne-ninych pliec.Ja ti ukážem,chlapče...
Onedlho sme už všetci sedeli pri jednom stole,ja som sa vtierala Anne a Harry sa vtieral môjmu otcovi...Aké nádherné...

×××

Pootvorila som dvere a nakukla dnu.V miestnosti sa vyskytovalo obrovské množstvo kníh,ktoré boli poukladané v poličkách z masívneho dreva.Prešla som k druhému regálu a snažila som si vybrať niektorú z mnoha kníh,keď v tom som na pleci pocítila niečí dotyk.Vyľakane som sa otočila a kniha,ktorú som držala,mi spadla na zem.Chrbtom som sa pritisla ku regálu s knihami a pozrela do očí chlapcovi,ktorý ma vystrašil.

,,Nemáš čisté svedomie,keď sa ľakáš?"Harrymu sa objavili jamky v lícach,keď sa usmial.

,,Jasné,že čisté svedomie mám...Narozdiel od teba."odvrkla som a chcela sa zohnúť po knihu,ktorá ležala na zemi,no Harry ma obomi rukami pritisol k regálu a zavrčal:

,,Prestaň mi kradnúť mamu!"

,,Prestaň mi kradnúť otca!"odstrčila som ho a zodvyhla som tú knihu.Harry sa zasmial a odstúpil odo mňa.

,,Fajn...Chceš sa hrať,budeme sa hrať.Ale ver mi,že prehráš."otočil sa mi chrbtom a spokojne vyšiel z domovej knižnice.

,,Och bože...Samotný Harry Styles sa so mnou bude hrať...Choď sa vypchať."pozrela som smerom,kadiaľ odišiel a začítala sa do obsahu knihy.

×××

Až klopanie na dvere ma vytrhlo zo sna.

,,Čo je?!"zakričala som podráždene.Dvere na mojej izbe sa otvorili a dnu vošiel nezvaný hosť.

,,Prišiel si sa so mnou hrať,Harry?"zasmiala som sa.

,,Prišiel som ťa zavolať na raňajky,zlato."

,,Ale no tak... A ja som sa tešila,že budem mať takú česť,hrať sa s Harrym Stylesom."naoko ľútostivo som naňho pozrela a usmiala sa 'popod fúz'.Harry prekrútil očami a vyšiel z izby.

,,Nikdy som brata,ani sestru nemala,no teraz viem,o čo som za tých osemnásť rokov prišla."povedala som ironicky,teraz už prázdnej izbe...Rozprávam sa sama so sebou?Pokrútila som hlavou a postavila sa z postele.Zatvorila som dvere na mojej izbe,keďže Harry má na tej svojej asi závesy,keď mi nezavrel dvere,keď odchádzal...Zo skrine som vybrala spodné prádlo,riflové šortky,biele tielko a krémový rozťahaný sveter,ktorý mi padal cez plece a zamierila som do kúpeľne.Zamkla som za sebou dvere,čisté veci hodila na zem a vyzliekla sa z pyžama.Pustila som horúcu vodu a kvapky nechala dopadať na moju pokožku.

Z HARRYHO POHĽADU:

Keď do kuchyne vošla Lotte,mama sa veselo usmiala a potiahla ju za ruku,v pláne robiť s ňou raňajky.Lotte sa to podarilo...Mama včera celý večer básnila o jej novej dcéruške.Zaťal som ruky v päsť a pozoroval ich s prižmúrenými očami.

,,Harry,srdiečko,usmej sa trochu."Moja mama ma pohľadila po hlave a položila predo mňa toast.Vystrúhal som falošný úsmev a pozoroval každý Lotte-in pohyb.To dievča by stálo za hriech...Chalanom sa bude páčiť.Nevinný úsmev,ktorý sa jej pohrával na tvári,by dokázal ohromiť hocijakého muža...Preto si na ňu musím dávať pozor.Zahryzol som do toastu a neprítomne počúval ich nezaujímavú debatu o kabelkách...Pff...ženy...

Páči sa vám to? :) Nie som si istá...Za chvíľu to začne naberať grády ;)

1.obrázok-Jessy
2.obrázok-Dean
3.obrázok-Lotte

What is Love?-20.kapitola

Nech sa páči,tu máte ďaľšiu časť :) Only Memories by som pridala pravdepodobne zajtra,lebo teraz sa cítim hrozne :'( Neuveriteľne ma bolí hlava!Pfuuuu...zomriem.Idem si hneď ľahnúť,no chcela som vám sem dať časť :)
A inak...Nabudúce si rozmyslite,či chcete naozaj BČN...Pretože nedokážete dať osem komentátov...Tak načo potom píšete,aby som s tým príbehom pokračovala?...Aj takho nakoniec nečítate...Môžem sa na to vykašľať...

10 komentárov +

Chloe neveriacky pozerala do malého zrkadielka,ktoré jej poskytla sestrička.Modrina pod okom!Čo modrina?!Rovno modrisko!Fuj!Toto nezakryje už ani tou tonou make-upu!

,,Je to len menší monokel,slečna."sestrička sa pokúšala o aj tak bezúspešné utešovanie Chloe.

,,Menší?Menší?!!!Pozrite sa na tú obludu!Teraz je to fialové,no neskôr sa fialová zmení na modrú a potom na zelenú!Panebože!Poskytli by ste mi možnosť,dať si plasticky operovať tvár?"

,,Chloe,to by myslím stačilo!Pozri sa,ako si vystrašila tuto pani sestričku."Liam sa na ňu karhavo pozrel a vytrhol jej z ruky malé zrkadielko.

,,Toto je naliehavý prípad,Liam!"

,,Bože...Je horšia,ako Niall keď zbadá prázdnu chladničku."Louis prekrútil očami a mrkol na mladú sestričku,čo išla okolo.

,,Ehm,Louis?"El mu poklepala po pleci a venovala mu varovný úsmev.

,,Kde je Pakôň?"Chloe poh'adom prebehla celú izbu.

,,Už má vidiny!Plastika jej na túto diagnózu teda nepomôže!"Zayn vystrelil zo stoličky a pribehol ku Chloe.

,,Idiot!Nebozkávaj mi ruku!Pakôň je tvoja drahá polovička!"capla mu po hlave a odstrčila ho od nej.

,,Perrie je v bezpečnej vzdialenosti od teba,zlato."Danielle sa silene usmiala a vzápätí vystrúhala znechutenú grimasu.

,,Dobre,blato..Už choďte...Iba sa tu zbytočne stresujem!"Chloe sa prevalila na druhý bok,tvárou k stene.

,,Myslel som si,že to v živote nevyslovím,no má pravdu.Mali by sme ísť."Niall sa postavil zo stoličky a vyšiel z izby ako prvý.Ostatní ho s povzdychom nasledovali a Chloe zostala znovu sama.

*O päť dní neskôr*

,,Tentokrát už žiadna bitka,slečna."Chloe stála  pred dverami jej nemocničnej izby a vedľa nej sa nachádzal doktor,ktorý ju varoval pred každým pohybom.Niall zvieral v jednej ruke Chloeinu cestovnú tašku a druhou držal Chloe okolo pásu.

,,Dobre chápem..žiadna bitka."prekrútila očami a Nialla poťahala za modrú košeľu,čím mu naznačila,že má pomaly ísť.

,,Dovi."pozdravila sa doktorovi a s pomocou Nialla vyšla z izby.Chloe nebola nadčená,že sa bude musieť vrátiť do ich domu...radšej by ostala tu.Z vrecka vytiahla krabičku cigariet a víťazoslávne sa zasmiala..

,,Chloe!Kde si to  vzala?!"Niall sa pokúsil vyšklbnúť jej krabičku,no Chloe si ju hodila do výstrihu a vyplazila mu jazyk.

,,Čmajzla som ich jednej sestričke...Potrebujem nikotín."mávla rukou a previnilo sa usmiala.

,,Chloe,nemôžeš fajčiť.Pozri sa,ako vyzeráš.Mala by si sa postaviť pred zrkadlo a zistíš,že si totálne vychudnutá.Prepadajú sa ti líca!Keď príjdeme domov,bezpodmienečne musíš niečo zjesť!"Ruku jej strčil do výstrihu a vylovil odtiaľ krabičku.

,,Niall!Ty úchyl!"Chloe mu buchla do hrude a napravila si tričko.

,,Mrzí ma to,no nemala si si ich tam dávať."pousmial sa a otvoril dvere od jeho auta.Prekrútila očami a sadla si na sedadlo spolujazdca.

,,Čo chceš na večeru?"Niall prerušil ticho v aute.

,,Odpoveď poznáš..."

,,Nie Chloe...Musíš niečo zjesť."

,,O jedle sa  porozprávame potom..."mávla rukou a pohľad upriamila do okna.

×××

,,Vitaj,Ježibaba!"Perrie im otvorila dvere a mrkla na Chloe.

,,Ach,pakôň...Tak rada ťa zase vidím."Chloe sa silene usmiala a podoprela sa barlami.

,,To som rada.Ešte si ma užiješ."

,,Perrie!"vo dverách sa zjavil Harry a ťahal Perrie od Chloe,do bezpečnej vzdialenosti.

,,Ako sa cítiš?"Liam sa usmial na Chloe,ktorá práve vošla do obyvačky.

,,Je mi...fajn."mykla plecom a následovala Nialla do kuchyne.Louis ju iba nemo pozoroval a myslel si,že by sa mala teda poriadne najesť.

,,Tu máš."Niall pred ňu položil krabicu s pizzou a s očakávaním sa na ňu pozrel.Keď sa Chloe ani nepohla,prebodol ju pohľadom a povedal:

,,Keď ti dokážem,že niečo zjesť musíš,zješ tú pizzu?"Chloe sa hlasno zasmiala,no prikývla na znak súhlasu.Niall prudko vstal od stola a Chloe zobral na ruky.Zmetene naňho pozrela,no to už Niall prechádzal cez obyvačku.

,,Niall!Pusti ma,dočerta!"vylakane naňho pozrela.

,,Len do toho,Niall.Ukáž jej,kto je tu pánom."zasmial sa Harry a Chloe mu venovala vražedný pohľad.

,,Niall!Č-Čo to robíš?!Daj ma dolu."

,,Dokážem ti,že musíš niečo zjesť."Rozrazil dvere na jeho izbe a vošiel do kúpeľne.Chloe postavil pred zrkadlo a z poličky vytiahol váhu,na ktorú sa Chloe bez zbytočných rečí postavila.Na váhe svietilo číslo  41kg.

,,Wow...schudla som šesť kilogramov.To je náhodou super."

,,Chloe!Mala by si vážiť aspoň o desať kilo viac!Chceš skončiť znovu v nemocnici?"

,,Aj keby som tam skončila...nikoho by to nezaujímalo."

,,Nikoho by to nezaujímalo,pretože sa ku každému správaš hrozne!"Rozhodil rukami a zadíval sa na ich odraz v zrkadle.Útla Chloe,ktorá bola iba kosť a koža,sa mračila vedľa  neho a pramienky vlasov jej padali do tváre.Keď sa im v odraze stretli pohľady,Chloe sklonila hlavu a privrela oči.Vedela,že Niall má pravdu,no chcela si okolitých ľudí nepustiť príliž k telu.Hoci stála na váhe,Niall bol od nej o hlavu väčší.Ruku jej omotal okolo pásau a pritiahol si ju bližšie k sebe.Chloe nadvyhla hlavu a chcela od neho automaticky ustúpiť,no Niall ju už držal v pevnom objatí.Ruky si položila na jeho hruď a zadívala sa mu do očí.

,,Ale ty si iný,ako ostatný...Neviem prečo,ale...je to tak."zašepkala a vzdychla.

,,Bojíš sa,že by  som to bol práve ja,ktorý by ti poskytol zažiť bolesť zo zlomeného srdca?"sklopil zrak

,,A poskytol by si mi ju?Zaslúžila by som si trpieť..."

,,Nie...ty si už trpela dosť."Chloe úpenlivo pozorovala Nialla,ktorý vzal medzi prsty prameň jej vlasov a zadíval sa jej do očí.

,,Už nechcem trpieť..."pokrútila hlavou.

,,Nebudeš."pomaly sa k nej nahol a pobozkal ju.Jeho objatie bolo jemné,akoby sa bál,že by jej ublížil.Chloe sa to páčilo,no myslela si,že tentokrát jej vzťah bude iný...Nemohla tušiť,že sa mýli.Niall sa usmial,odtiahol sa od nej a zobral ju za ruku.

,,A teraz tá pizza."

Just dream-6.časť

Dávam vám dnes dve časti,aby ste nezomreli od nedočkavosti :D Stále mi vŕta v hlave,desiata časť :D Musím sa spýtať na to Kate,aby som nmohla aj zaspať z takeho konca :D Máte sa určite na čo tešiť :)

6.díl
By:Kate

Představa, že bych mohla narazit na naše další fotky, se mi zrovna moc nezamlouvala, a proto jsem se rozhodla okamžitě vypadnout z Niallova pokoje. Otočila jsem se čelem ke dveřím a lekla jsem se tak, že to se mnou málem seklo. ______________________________ ______________________________________ ,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit," usmál se Niall a zavřel za sebou dveře. ,,Já... Já... Ehm..." začala jsem koktat, když jsem se v rámci možností uklidnila. Niall jen s úsměvem zakroutil hlavou a několika kroky došel až ke mně. Nabídl mi, ať se posadím na postel a sám si sedl přede mě na zem. Ze skříňky, která byla součástí nočního stolku, začal vytahovat hromady fotografií a skládat je na hromádky kolem sebe. Vážně to jsou všechno naše fotky? Ani nevím, že jich spolu z dětství máme tolik. Posledních pár si nechal v ruce. ,,Áá... Výlet do Anglie," zavzpomínal a v očích mu zajiskřilo. Podal mi fotografii a vzpopínal dál. Fotka zachycovala nás dva, ale ani jeden jsme nevěděli, že nás rodiče fotí. ,,Pamatuješ? Málem jsme se pohádali o to, kdo jako první nastoupí do double-deckeru," otřásal se smíchy. ,,Málem?" zeptala jsem se, obočí povytažené při pohledu na fotku, kde mě Niall tahá za vlasy zpátky dozadu, aby to mohl být on, kdo jako první nastoupí do typického červeného autobusu. ,,No dobře, tak úplně," přiznal Niall a vzal do ruky další fotku. Na vteřinu či dvě zavládlo v pokoji ticho, které nakonec náhle přerušil Niallův upřímný, hlasitý smích. Se slzami v očích mi podal obrázek a já nechápala, čemu se tak směje. Na fotce jsem byla já, roztomilá malá holčička v krásných šatičkách. Trpělivě jsem čekala, až se dořehní a poskytne mi nějaké vysvětlení. ,,To bylo ten den kdy jsi za mnou lezla na strom, protože jsem tě vyhecoval a roztrhla sis šaty," stále se dusil smíchy a mně začínalo svítat. Nebylo nic neobvyklého na tom, že jsem s Niallem lezla po stromech, poněvadž to pro mě nepředstavovalo sebemenší problém. Ten den jsem na sobě ale měla už zmíněné šaty, které jsem si střežila jako oko v hlavě. A jak už Niall připomněl, vyhecoval mě a já za ním i tentokrát vylezla, jenže mé drahocenné šatičky se zachytily o větev, a pak už jsem jen slyšela zvuk trhající se látky, a tak jsem okamžitě slezla ze stromu a běžela žalovat mamince. A protože se maminka společně s Niallovou opalovaly dole u rybníka pod strmým kopcem, no... Jak jsem tak běžela, zakopla jsem a skutálela se z kopce, zastavila se těsně u okraje rybníka a vrávoravě, s točící se hlavou jsem se postavila. Nakonec jsem ztratila rovnováhu a v tom rybníce jsem stejně skončila. Dnes už jsem se tomu musela smát, ikdyž tehdy jsem chytla hysterický záchvat pláče a vzteku. Nad prohlížením fotek jsme strávili skoro dvě hodiny. Netušila jsem, co Nialla přimělo k tomu, aby mi je všechny ukázal. Pokud ovšem... …,,Doufám, že ti nevadí, že jsem ti je dal prohlédnout. Viděla jsem totiž, jak..." řekl a kývl hlavou k oné fotce v rámečku na nočním stolku. Niall se vyhoupl ke mně na postel, mezi dva prsty chytil pramínek mých vlasů, které se mi uvolnily z culíku a začal si s ním hrát. Pečlivě jsem ho pozorovala a i on těkal pohledem po mém obličeji. ,,Nedokážeš si představit, jak jsem rád, že jsi mi odpustila," pošeptal mi do ucha a já mu položila ukazováček na rty. Nechtěla jsem řešit minulost. Teď ani někdy jindy. Už to prostě byla uzavřená kapitola. Jeden druhému jsme se zhluboka dívali do očí a Niall mě jemně chytil za ruku. Opětovala jsem jeho stisk a cítila, jak se mi v břiše probudilo tisíce motýlků a zběsile v něm poletují. Byla jsem celá rozechvělá a napjatá, když se ke mně Niall začal pomalu přibližovat, až jsem cítila jeho teplý dech na mé tváři a jeho pronikavé, modré oči byly tak blízko těch mých, až se mi z toho točila hlava. Ti pitomí motýlci v mém břiše poletovaly čím dál tím víc rychleji a zběsileji. Niallovy rty už byly jen pár milimetrů od těch mých, když se hlučně otevřely dveře za námi a my se od sebe rychle odtáhli. Niall naštvaně zafuněl a otočil se na příchozího, aby po něm mohl vrhnout svůj naštvaný pohled.

...co myslíte kdo je vyrušil ? :) jinak vám všem děkuji za komentáře...příštím dílem se to pomalu začne rozjíždět :) -Kate

Just dream-5.časť

Ahojte :) Mrzí ma,že túto abnormálne úžasnú poviedku pridávam až dnes,hoci mi Kate poslala časti už dávnejšie :) Ale musela som si nájsť čas,aby som si prečítala poviedku až do desiatej časti :) Bože,fakt to stojí za to :)

Ak chcete ďaľšiu,komentujte!Aspoň 5 komentárov musíte dať!

By:Kate

,Kdybyste panu Horanovi byla lhostejná a on za vámi chodil jen ze soucitu, určitě by vám včera- skoro o půlnoci- nepřinesl tohle," řekla s úsměvem a ukázala na noční stolek. Ve váze tam stála obrovská kytice rudých růží. ______________________________ ________________________________________ ,,Fííha," vydechla jsem překvapeně a obdivně zároveň. Ta kytice byla vážně obrovská. Divila bych se, kdyby neobsahovala všechny růže z každého květinářství ve městě. ,,Tak vidíte," mrkla na mě sestřička a odešla. Pomalu jsem se natáhla pro kytici, přidržela ji před sebou a koukala na ni jako na zázrak. Zabořila jsem do ní obličej a dýchala vůni desítek růží. Mé nejoblíbenější květiny. Jak to kruci věděl? Dlouho jsem nad tím ale nepřemýšlela nebo spíše nemohla, protože někdo zaklepal na dveře. Vzhlédla jsem od růžé a upřela zrak na dveře, které se otevřely, aniž by návštěvník počkal na klasické ,,dále." ,,Liame!" vypískla jsem nadšeně, s úsměvem od ucha k uchu. ,,Ahoj," pozdravil a přitáhl si k posteli malou židličku stojící pod oknem. ,,Dneska už můžu domů," oznámila jsem mu vesele. Jeho výraz se vůbec nezměnil. Jen vědoucně přikývl a řekl: ,,Já vím. Proto jsem tady. Pomůžu ti s taškama," vysvětlil a vrhl na mě svůj oslňující úsměv. ,,Já tady ale skoro žádné věci nemám... A kde je Niall?" zeptala jsem se zvědavě a čekala na odpověď. ,,Přiletěli za ním rodiče. Louis je s Eleanor a Zayn s Harrym řeší s manažery nějaké nové koncerty a akce," podal vyčerpávající odpověď a vrhl pohled na růže. Pak pobaveně zakroutil hlavou, jako by na nich bylo něco směšného a uchechtl se. ,,Niall obešel všechna květinářství, aby jich tolik sehnal," řekl a pořád se pobaveně usmíval. Plácla jsem se dlaní do čela a stejně jako Liam před chvilkou i já jsem zakroutila hlavou. Tak přece jenom... Ale bylo to milé. Liam trpělivě čekal, až budu oficiálně propuštěna a pak jsme vyrazili domů. Po cestě vyprávěl o tom, jak se Niall trápil, když jsme se pohádali. Když řekl, že ho mrzí, že mě v tom parku nenechal. ,,Řekl, že už za tebou nikdy nepůjde, po tom, co ti řekl. To by se prý údajně rovnalo sebevraždě," usmál se Liam, když jsme zastavili přede dveřmi mého bytu. Strčila jsem do zámku jeden z klíčů, které mi narychlo jednou ráno přinesla máma. Zdržela se jen tak dlouho, aby mi mohla dát pusu na čelo, klíče pohodila na noční stolek a zmizela se slovy, že má důležité jednání a nemůže si dovolit přijít pozdě. Pozvala jsem Liama dál a odnesla si malý batůžek s věcmi do pokoje. ,,Máte to tady hezké," pochvaloval si Liam, když jsem se vrátila zpátky dolů. ,,Díky," mrkla jsem na něj, ale můj úsměv téměř okamžitě pohasl a Liam, který si toho všiml, se zeptal: ,,Děje se něco?" ,,Většinu času jsem tu sama. Máma věčně v práci, táta na dlouhých služebních cestách. Popravdě mi to už leze na mozek." Na Liamovi bylo vidět, že ho to mrzí. Ale jen na chvilku, protože vteřinu na to vítězně luskl prsty a vykřikl: ,, Mám to! Tak se nastěhuj k nám, samozřejmě dočasně. Pokud chceš," řekl a zářil jako sluníčko. Nepřišlo mi to jako špatný nápad. Naškrábala jsem na kus papíru vzkaz, kde jsem všechno vysvětlila a společně s Liamem jsme zmizeli v pokoji, kde jsem si do velké cestovní tašky začala balit věci. Nevím, jak se mi povedlo do tašky nacpat celý obsah mé obrovské skříně, pokud ovšem Liam neumí čarovat a tašku nezvětšil nezjistitelným zvětšovacím kouzlem. Ať tak, či tak, skříň byla přestěhovaná v tašce a já byla připravená a pevně rozhodnutá opustit domov na dobu neurčitou. ,,Víš jistě, že je to tak správně?" zeptal se nejistě Liam, když jsem z postele popadla těžkou tašku, připravená vyrazit. ,,Naprosto," ujistila jsem ho. ,,Liame... Celé dny tu bývám sama. Už mě to nebaví." Pohlédla jsem Liamovi do tváře, v níž se zračil smutek s lítostí, porozuměním a pochopením. V tu chvíli mi bylo jasné, že s postupem času budeme báječní kamarádi. ,,V tom případě není na co čekat," usmál se Liam, vytrhl mi tašku z ruky a vyšel z pokoje. Bez váhání jsem se vydala za ním. Cesta k jejich domu netrvala dlouho. Vlastně jsem byla překvapená, jak blízko to je. Čím více jsme se přibližovali k té luxusní vile, tím víc mě znepokojoval početný hlouček plešatých chlápků s foťáky a dav holek, které byly mladší než já. ,,A takhle je to každý den," vzdychl Liam, z ničeho nic mě chytl za ruku a změnil směr. ,,Zadní vchod?" hádala jsem. Liam přikývl a znovu se podíval před sebe, když mu najednou ztuhl úsměv na rtech. Zpoza rohu totiž vyskočil fotograf, mrcha novinář s řídnoucími vlasy, křivými brýlemi, o pár centimetrů menší než já a Liam. Na vteřinu jsme zůstali stát jako přimražení a to byla ta největší chyba. Cvak. Cvak. Cvak. Ozývalo se, jak novinář zběsile fotil jednu fotku za druhou. ,,Pan Payne má nový objev?" zeptal se škodolibě a sklouzl pohledem k našim rukám. Liam mě ještě pořád držel kolem zápěstí. ,,Zmizte," zavrčel a se mnou to jen škublo, jak se Liam rozběhl k zadnímu vchodu domu. Sotva jsem popadala dech, když Liam konečně rozrazil vstupní dveře a my se ocitli v krátké, ale prostorné chodbě. Vyčerpaně jsem se sesula po jedné ze zdí a hlasitě lapala po dechu. ,,No neříkejte mi, že se nám nějaká podlá fanynka dostala až do domu?!" ozval se něčí naštvaný hlas a nad námi bylo slyšet dupot, jak dotyčný sbíhal po schodech dolů, aby zjistil, co se děje. ,,Jsi v pořádku?" dřepl si kě mně Liam a starostlivě se na mě díval. Pořád jsem se nezmohla na slovo, a tak jsem jen roztřeseně přikývla. Liam ke mně natáhl ruku a pomohl mi vstát, když se do chodby přiřítil kudrnatý Harry. ,,Co to tady k čertu provádíte?!" rozčiloval se při pohledu na mě, mimochodem stále zuřivě lapajíc po dechu. ,,Paparazzi," řekl Liam naprosto klidně a všechno Harrymu vysvětlil. ,,Liame? Nemyslíš si... Nemyslíš, že by to Danielle mohla špatně vzít, že ne?" zeptal se Harry opatrně a probodl Liama pohledem. Cítila jsem, jak vedle mě Liam ztuhl, pusu otevřenou, ale nemohl ze sebe dostat jediné slovo. Pak se ale opět uvolnil, jako by se nic nestalo. ,,Ne... Ona to pochopí. Vždyť přece vůbec o nic nešlo," řekl teď už zase naprosto klidně Liam, zvedl ze země můj šatník a pozval mě dál. Žasla jsem nad tím, jak je dům obrovský. Obyčejní lidé (a já mezi nimi) si o něčem takovém mohli nechat leda tak zdát. A možná ani to ne. Vím, že se to nesluší, ale prolezla jsem pokoj každého z kluků. Nebylo vůbec těžké poznat, komu který patří. Vyšla jsem z pokoje Harryho. Zbýval poslední, úplně na konci chodby. Pokoj Nialla. Stiskla jsem kliku a pomalu překročila práh jeho pokoje. Byl velice prostorný, ale působil útulně. Nebyl v něm zrovna moc velký pořádek, ale zase ne žádný bordel. Nad postelí visely fotky Nialla s kamarády, rodinou a příbuznými. Vedle lampičky stála v rámečku fotka, na které byly dvě malé děti. Byla to naše fotka ještě z doby, kdy jsme chodili do školky. Z doby dlouho předtím než jsme nastoupili do školy a on mě začal urážet. Seděli jsme na pískovišti, ruce barevné lopatičky, kolem sebe jsme měli desítky báboviček. Sedla jsem si na okraj postele a roztřesenýma rukama vzala ze stolku tu fotku. Cítila jsem, jak mě v očích pálí slzy a rychle jsem je zahnala. Vrátila jsem fotku zpátky na noční stolek a zvedla se z postele. Představa, že bych mohla narazit na naše další fotky, se mi zrovna moc nezamlouvala, a proto jsem se rozhodla okamžitě vypadnout z Niallova pokoje. Otočila jsem se čelem ke dveřím a lekla jsem se tak, že to se mnou málem seklo.

Byť,či nebyť?-35.časť

Tramtadadá!Normálne že...Nová časť! :D Už presne viem,ako ten príbeh bude pokračovať :D Takže  keď ste tak chceli,aby som pokračovala s týmto príbehom--->

8komentárov +

,,A Tarra?"

,,Ona nemá na výber,Niall..."pár sĺz sa mi spustilo dole tvárou.

,,Potom nemám na výber ani ja...Bude lepšie,ak ju už nikdy neuvidím."sklonil hlavu,keď chcel zakryť skutočnosť,že plače.

,,Nie Niall...To nerob.Ona ťa miluje."

,,A spáva s inými chlapmi!"zlostne na mňa pozrel.

,,Nič o nej nevieš.Prežila si ťažký život a-"

,,A ty?Čo o nás vieš ty?!Nevieš vôbec nič,Emily!Nepoznáš ma..."

,,Máš pravdu..."smrkla som,utrela si slzy a došla až ku dverám.,,Nepoznám ťa..."Pevne som stisla kľučku ,buchla dverami a vyšla z jeho domu.Zavolala som si taxík,nastúpila do auta a nadiktovala šoférovi adresu internátu.Keď sme dorazili pred vysokú bielu budovu,zaplatila som mu a vystúpila z auta.Výťahom som sa vyviezla na štvrté poschodie,no nezamierila som do izby,ako som mala v pláne.Prechádzala som dlhou chodbou,nevediac,kde by som sa zastavila.Prišla som až na rozľahlý balkón,kde som sa oprela o zábradlie a vychutnávala si výhľad na mesto.Stretnutie s Niallom vymažem s pämete...Takisto aj Harryho.On má svoj život a ja mám zas svoj.Ja som štetka a on je superhviezda.Príliš veľa rozdieľov,aby dve osoby mohli byť spolu.Nadýchla som sa studeného vzduchu a vyfúkla obláčik pary,čo spôsobila zima.Mala by som ísť spať...Zajtra mám dôležitú skúšku...

Z POHĽADU TARRY:

Keď som sedela v kúte špinavej miestnosti,nemohla som uveriť,že som sa do Nialla zamilovala.Klamala som mu...No urobila som to preto,že som ho milovala.Proste som ho nechcela stratiť!Je na tom niečo zlé?!Čelom som sa oprela o kolená a prizerala sa na Less.

,,Tarra...On ťa zbije.Znovu."podotkla Less,keď sa ostražito obzerala po miestnosti.

,,To mi je jedno...Nech ma kľudne zabije."odvrkla som a zotrela si slzy.Po dome sa rozľahlo buchnutie vchodových dvier,čo znamenalo,že sa Fred vrátil.

,,Mala si mu tie peniaze dať!"vyčítala mi,kým sa prikrčila v druhom kúte.

,,Žiadne peniaze na zvyš nemám."mykla som plecom a keď sa vo dverách objavila Fredova hlava,vstala som zo zeme a urobila k nemu tri váhavé kroky.

,,Splať svoj dlh."ruku vystrel smerom ku mne a čakal,kým mu nepodám peniaze,ktoré som mu dlžná.

,,Rada by som,no nemám ho čím splatiť."sklonila som hlavu a čakala na prvý úder...Na prvú bolesť...

Emily:

,,Dobré ráno."vošla som do malej kuchynky,kde sa zhovárali Lola a Bell.

,,Čau..."zazreli po mne a stíchli.Z chladničky som vybrala jogurt a sadla si na kuchynskú linku.

,,Emily...Nemôžeš robiť dve veci naraz.Spala si najviac tri hodiny.Pozri sa na seba,ako vyzeráš."Lola ma prebodla pohľadom.

,,Dajte mi pokoj!Nie som ako vy!"jogurt som tresla o linku a vybehla z izby.Usilovne som mrkala,aby som sa nerozplakala,zatiaľ čo som bežala cez chodbu,plnú študentov.Oprela som sa o stenu a zhlboka dýchala.

,,Slečna?Nie ste náhodou Emily Watson?"Oslovila ma postaršia pani na vrátnici.Váhavo som prikývla.Z krabice vybrala obálku,ktorú mi následne vtisla do ruky.Otvorila som ju,posadila sa na lavičku pred internát a začala čítať.

Ahoj Emily,
Viem,ako sa teraz musíš cítiť...Myslíš si,že sme nejakí zradcovia,no nie...Minule sme to s otcom prehnali.Prosím,vráť sa domov.Alebo o sebe daj aspoň vedieť.Kde si?Čo robíš?Máš peniaze?Robím si o teba starosti.Prosím,ozvi sa mi.
-S láskou Mama.

Vážne?Starosti?Je neskoro...príliž neskoro,mama.Z obálky som vybrala zväzok bankoviek a hodila ich do koša.Nechcem a ani nepotrebujem jej peniaze!Tašku som si prehodila cez plece a pomalým krokom som sa vydala ku škole.Vlasy mi strapatil jemný vánok a z toho,že rovno zo školy poletím do klubu,sa mi dvýhal žalúdok.Vstúpila som do budovy vynovenej školy a nastúpila do výťahu.

×××

Stála som na špičkách a z okna pozorovala ľudí,ktorí sa pohybovali v mojom zornom uhle.Vžila som sa do hudby,ktorá vychádzala z klavíra a do jemneho hlasu profesorky,ktorá nám vravela,čo máme robit.

,,Releve,piata pozícia.Spevniť brucho,Elissa...."Jej hlas som prestala vnímať a predstavovala som si,že som dievca,ktoré práve na ulici objíma chlapec...Také krásne...

,,Harry..."Moje pery zašepkali jeho meno,keď som z okna zbadala známu postavu.To nie!Čo tu dočerta robí?!

,,Pani profesorka?Mohla..Mohla by som odísť na intrák?Ostalo mi nejako zle.."zaklamala som a automaticky som podišla k mojej taške.

,,Dobre,Emily...Ale zajtra príjď na generálku."usmiala sa na mňa,no to už som videla iba periférne.Bežala som po chodbe,ako zmyslov zbavená.Nevnímala som nič,okrem jedinej myšlienky,vypadnúť odtiaľto skôr,ako stretnem Harryho.Obzrela som sa za seba,v pláne zistiť,koľko je hodín,keď v tom som do niekoho vrazila.Spadla som na zem a celý obsah kabelky sa mi vysypal.

,,Dávaj,pozor dopekla!"vyštekla som a bleskovo si začala baliť do tašky rozsypané veci.

,,Emily?Č-čo tu robíš?"zostala som zarazene sedieť a pomalým pohybom hlavy som očami pristála na osobe,do ktorej som vrazila.

,,Prepáč,poznáme sa?"rýchlo som sa  postavila,schmatla kabelku,no než som stihla urobit čo i len malý krôčik,pevne mi stisol zápästie a strhol ma smerom k nemu.

,,Emily,čo za hru to tu hráš?"nechápavo pokrútil hlavou a ruku mi stisol ešte silnejšie.

,,Žiadna hra,Harry.Bude lepšie,ak o sebe budeme tvrdiť,že sme sa nikdy nepoznali."odvrátila som pohľad od jeho zelených očí,v ktorých som sa utápala.Od jeho smutného pohľadu...Od jeho pier,ktoré boli inokedy zvlnené do úsmevu.

,,A čo ten bozk?Nič neznamenal?!"

,,Ten prvý bozk nič...neznamenal..."pokrčila som plecami.

,,A ten druhý?Ten pri jazere?"zaiskrili mu oči.

,,Možno...No až Niall mi dokázal,že vás nepoznám...A nie len Niall.Takisto aj Tarra a-"Harry ma pritisol o stenu a pobozkal ma.Neprotestovala som,ako som mala v pláne..dokonca som mu jeho bozky opätovala.

,,A teraz?Čo pre teba znamenal ten bozk teraz?"spýtal sa,keď sa odo mňa odtiahol.

,,A čo znamenal pre teba,Harry?"chrbtom som sa pritisla viac ku stene,aby som medzi nami udržala aspoň desať centimetrový odstup.

,,Dopekla,milujem ťa..."pousmial sa a rukou mi zašiel do vlasov.

,,Miluješ ma tak,že si schopný nezlomiť mi srdce?"

,,Áno...,ale mala by si-"

,,Harry,musím ísť...Nesmie nás tu vidieť profesorka baletu."Zo zeme som zobrala kabelku,ktorá mi medzičasom skĺzla z ramena a utekala som cez dlhú chodbu.

Tak?Ste spokojné? :D Nebojte sa...ešte sa to pokazí :D Nabudúce bude Harryho pohľad a bude dosť dôležitý :D Máte sa na čo tešiť,pretože Harry jej nestihol povedať niečo dôležité :D

Only Memories-1.časť

5 komentárov + :) Povedala by som k tomu ešte pár slov,ale nestíham -_-
Hope u like it :)) Fotky postáv budú nabudúce :) Fakt nestíham :D A dúfam,že teraz už budete komentovať! :)


S prekríženými rukami na hrudi a s nafučaným výrazom,som sedela v aute.Otec stále vyklepkával na okno,od ktorého som sedela možno 10 centimetrov.

,,Lotte,vystúp!Nemôžeš tam ostať večne."

,,Ale môžem!Buď rád,že za takýto podraz,sa s tebou vôbec bavím!"

,,Lotte!"Viac nečakal,prudko otvoril dvere od auta a nasilu ma z neho vytiahol.

,,Kde je to tvoje "len ja a ty?!"zazrela som naňho a vytrhla mu ruku z tej jeho.

,,Lo...vždy to budeme iba ja a ty..."

,,A ona."podráždene som dodala.

,,Ja...milujem ju."

,,A čo mama?"uprela som naňho sklamaný pohľad.

,,Myslím si,že by chcela,aby som žil svoj život ďalej,s novou ženou."

,,Ale prečo s ňou?!Povec mi,prečo práve s ňou?!"

,,Ako inak ti mám vysvetliť,že ju milujem?"

,,Mohol by si začať tým,že mi o nej povieš HNEĎ a nie po polroku chodenia s ňou!"

,,Tak to by stačilo,mladá dáma!"zdrapil ma za ruku a dotiahol až ku dverám od  domu.Otvorila nám usmievavá žena,ktorá nás pozvala na večeru a dala by sa nazvať otcovou priateľkou.Prekrútila som očami a vošla dnu,až keď ma otec potiahol za ruku.V kuchyni už čakal ten,ktorého som tak strašne nechcela stretnúť.

,,Á,zdravím vás,pán Reymond."chlapsky ho potlapkal po chrbte,ako keby boli starí priatelia.

,,Harry,už som ti vravel,že mi môžeš kľudne hovoriť Robbie."usmial sa a posadil sa za stôl.Pohŕdavo som si odfrkla,so stále založenými rukami.Áno...môj otec chodí s mamou Harryho Stylesa...super...

,,Och a ty budeš asi Lotte...Tvôj otec mi o tebe veľa rozprával."na tvári sa mu vyčaril hollywoodsky úsmev,keď ku mne načiahol ruku.Miesto toho,aby som mu ňou potriasla,som sa obrátila na otca a nahnevane povedala:

,,On o tom vedel?!Aha...no...Takže za sprostú som tu zase len ja..."Podala som mu ruku a tú jeho,stisla ako som najviac vedela.

,,Áno,som Lotte....Pre priateľov Lo,ale táto informácia,ti bude asi na nič,však?"Harry ma prebodol zabijáckym pohľadom,keď som mu pustila ruku.Falošne som sa naňho usmiala a usadila sa za stôl,vedľa neho.Toto si odpikajú!

,,Ehm....Anne...Ako dlho ste s otcom spolu?"začala som s mojím podpichovaním.

,,Hm...bude to osem mesiacov."venovala mi úsmev a na vidličku si nabrala ryžu.Takže mi to tajil takmer rok?Pichlo ma pri srdci ,no snažila som sa moju bolesť zakryť otázkami.

,,A Anne,kde máte manžela?"drzo som sa opýtala.

,,Rozviedli sme sa a on šiel-"

,,Takže rozviedli..."skočila som jej do reči.

,,Ehm…zmeňme radšej tému,Lotte..."otec ma prebodol pohľadom a zapichol nôž do mäsa.

,,…Robbie ma požiadal o ruku."Anne ho pohľadila po ruke a zaľúbene sa na neho usmiala.Zatiaľ čo sa na nich Harry usmial a zagratuloval im,ja som na nich od prekvapenia vyprskla vodu a zostala pozerať s otvorenými ústami.Chcú sa brať?Po ôsmich mesiacoch?Vážne?!

,,Lotte?Si v poriadku?"V očiach ma začali páliť slzy,a tak som sklonila hlavu a odpovedala:

,,J-ja...áno...Len...potrebujem ísť na chvíľu na vzduch....G-gratulujem."Vybehla som z kuchyne a zamierila rovno na ich záhradu.Tam som si sadla pod vysoký strom,schovaná pred zrakmi ostatných,hlavu som si oprela o široký kmeň a slzám som dovolila voľne sa kotúľať,po mojej tvári.Končekmi prstov,som prechádzala po nízkej tráve a myslela na mamu.Kde sú tie časy,keď sme sa mohli s čistým svedomím,nazývať…rodina?Dala by som všetko za čo i len jedno pohľadenie od nej...Byť znovu to malé,naivné dievčatko,ktoré čaká,kým jej nepríde mama zhasnúť lampičku,napraviť jej perinu a zaželať dobrú noc.Lenže to dievčatko,malá Lotte,už mamu nemá.Je mŕtva…Zomrela,keď som mala osem.Teraz mám osemnásť,takže to bude za chvíľu presne desať rokov.Snažila som sa zabudnúť… no jej oči plné lásky a radosti,sa jednoducho nedajú vymazať s pamäte.A keď sa pozriem do zrkadla,vidím v ňom ju.Nadskočila som,keď mi niekto položil ruku na rameno a podal vreckovku.

,,Tu máš...Mala by si si utrieť tú rozmazanú špirálu a vrátiť sa k stolu.Hádam im nechceš pokaziť deň,kedy nám to oznámili."

,,Choď preč!...Chcem byť sama..."hlavu som si zaborila do dlaní a potichu vzlykala.

,,Čo ťa žerie?"prisadol si ku mne s neskrývaným záujmom.

,,Choď preč!"zvrieskla som a odstrčila ho odo mňa.,,My dvaja nikdy nebudeme kamarátmi,jasné?!Zapíš si to niekam,keď to nevieš pochopiť!A daj mi pokoj!Nie som ani náhodou jedna z tých dievčat,ktoré sa idú dosrať iba zo slova:Styles.Je mi zle z celého One Direction,tak skľudni hormón a vypáľ."zavrčala som.Harry sa na mna smutne pozrel,postavil sa a odkráčal do domu.Rozhodla som sa ísť mu príkladom,a tak som si poutierala slzy a rozmazanú špirálu,a vošla som dnu.

,,....Áno,bude to naozaj úžasné."Anne sústavne prikyvovala.

,,Mami,prosím...Nerob to."Harry ju prebodával pohľadom.

,,Prepáč,ale nepoznám lepší spôsob na spoznanie sa.Vy a my."

,,O čom sa to rozprávate?"nechápavo som sa na nich pozrela.Anne a môj otec si vymenili pohľady.

,,Ja s Anne pôjdeme bývať cez leto ku nám a ty zostaneš tu.Harry si každé leto sem pozýva kamarátov,takže budete mať možnosť spoznať sa."Znovu som onemela.Jediné,čo by som dokázala povedať,bolo ,že ho neznášam a že mi skazil celé prázdniny. A čo Dean?Čo bude s mojím priateľom?Nemienim ho opustiť.

,,A Dean?Jessy?Prázdniny?Všetko si skazil..."postavila som sa od stola a zamierila k autu.Usadila som sa na sedadlo vedľa šoféra a čakala som na otca.Keď sa rozlúčil s Anne,konečne nasadol do auta aj on.Odvrátila som od neho zrak a svoju pozornosť som upriamila na cestu.

,,Nebude to také zlé,Lo..."

,,Nevolaj ma Lo!Pre teba som odteraz Lotte.A áno,bude to až také zlé."

×××

,,Nemôžem tomu uveriť!Strčí ťa ku nim domov a aby toho nebolo málo,budú tam aj tí ostatní pajáci?!Robíš si srandu,že Lo?"Jessy,ktorá mi pomáhala s balením,ustavične rozhadzovala rukami sem-a tam.

,,Zlato,to nedovolím!"Dean ma silno objal a pobozkal na krk.

,,Ja viem...Je to zlé....Ale nič sa nedá robiť.Môj otec to neodvolá.A predsa....bude to možno len taký mesiac."silene som sa usmiala.

,,Aj tak to bez teba neprežijem."zaprotestoval Dean a zazipsoval kufor.

,,Lotte,odchádzame!"z dola sa ozval otcov hlas.

,,No....takže..."

,,Skupinové objatie!"vrhla sa na mňa Jess a Dean ju iba napodobnil.

,,Ja...už musím ísť."odtrhla som sa od nich a chcela urobiť jeden krok ku dverám,keď ma Dean strhol k sebe a vášnivo ma pobozkal.Prekvapene som zamrkala a pousmiala sa.

,,Ten bol na rozlúčku."mrkol na mňa,no to už som vychádzala z izby,s kufrom v ruke...smutná a porazená...